Mezi lidmi všeobecně panuje strach z anestézie. Majitelé se bojí nechat své zvíře uspat a to často i v situacích kdy je to nezbytně nutné. Často i převládá názor o „škodlivosti“ anestézie. Slýcháme úpěnlivé žádosti majitelů: „prosím neuspávejte ho, on už letos narkózu měl…“ Nelze zaměnit pojmy škodlivost a riziko anestézie. Ono riziko je zcela individuální a jeho zhodnocení náleží odborníkovi – lékaři. Připustíme, že malé riziko je i u zdravého pacienta, ale dnešní metody ho minimalizují. Látky používané pro sedaci je možno vyrušit podáním látky na zrušení anestézie. Díky tomuto může být anestézie podávána v případě nutnosti i každý den. Ani opakovaná anestézie nevyvolává u zvířat změny zdravotního stavu nebo chování. Podobný příklad je u pacientů s horším zdravotním stavem (srdeční problémy), při správném zvolení anestetika nedochází ke zhoršení stavu.
Před každou anestézií je třeba provést důkladné vyšetření pacienta a to i na první pohled zdravého. Toto vyšetření sestává s klinického vyšetření, změření tělesné teploty, poslechu srdce a činnosti plic, prokrvení sliznic a celkové kondice, dle potřeby následuje i odběr krve a stanovení základních hematologických a biochemických ukazatelů.
Hlavním důvodem pro anestézii je potlačení bolesti a stresu pacienta. Nelze ani pominout stránku manipulovatelnosti a omezení rizika zranění pacienta i zdravotnického personálu.
Dnes je mnoho možností jak uvést psa do anestézie.
První možnost je sedace, kdy se jedná o částečné oblouzení, kdy je pacient uvolněn, nereaguje na bolest, okolí, ale jeho vědomí není zcela zastřeno. Většinou se tyto sedativa podávají do svalu, nebo je i možnost podání do krmiva. (výjimečné používání kvůli individuálním reakcím) sedace se převážně používá na běžné ošetření ( oči, uši, zuby, lehčí tržné rány…) nebo rentgenologické vyšetření.
Další možnost je celková narkóza. Je to stav kdy je pacient zcela uvolněn, necítí bolest, na bolest nereaguje a jeho vědomí je zastřeno. Narkóza je nutná při větších, delších a více bolestivých zákrocích. Narkóza se obecně dělí na injekční, kdy se narkotika vpravují do těla injekčně do svalu nebo do žíly, a na inhalační. Zde se zprvu anestetika aplikují do žíly s následným připojením na inhalační narkózu, kdy je pacientovi po usnutí zavedena do dýchací trubice kanyla a je napojen na inhalační přístroj. Pacient vdechuje uspávací plynou směs. Tato narkóza je nejbezpečnější a nejlépe regulovatelná, ale zároveň nejdražší. V této narkóze se dají provádět prakticky veškeré zákroky i u rizikových pacientů.
Při každé narkóze i sedaci by měl mít pacient „přístupnou žílu“ pro podání anestetika, analgetika, infůze…. Jestliže je vedena anestézie tímto způsobem je bezpečná a komplikace by neměly nastat. Může se samozřejmě stát, že pacient při narkóze zemře, pravděpodobnost této komplikace však dnes již není vyšší než u lidí.
K anestézii zvířat se většinou používají v 90% látky, které slouží pro podobné účely u lidí. Pro dosažení celkové anestézie se zvířeti podají látky omezující strach, stres, navodí pocit uvolnění. Zejména analgetika na potlačení bolesti jsou významná a často používaná a součastně nejbezpečnější.
Je třeba zdůraznit, že je-li anestézie veden odborníkem, použita vhodná léčiva a majitel dodrží předanestetické podmínky, nemusí být anestézie rizikem ani pro dlouhodobě nemocná zvířata.