Kontakty:

Veterinární klinika
Jungmannova 931
Uhlířské Janovice
285 04
mapka
Ordinační doba:
Po–Pá
900–1200
1400–1700
So: 900–1200
Tel.: 327 544 092

Mobilní telefony:

736 765 628

736 765 622

úvodní stránka

Poradna – Parazité vnitřní (škrkavky a tasemnice)

Vnitřní mnohobuněčné parazity domácích zvířat můžeme rozdělit na oblé a ploché červy, zjednodušeně na škrkavky a tasemnice.

Škrkavky

Jsou to vnitřní parazité, jejichž tělo je nečlánkované, dají se připodobnit drobným světlým žížalkám. V dospělosti parazitují většinou v tenkém střevě. Škrkavky jsou charakteristické svým vývojem. Po pozření vajíčka dochází k cyklickému vývoji parazita mezi játry, průduškami a střevem. Právě při vývoji v plicích dochází k charakteristickému vykašlávání larev a následnému polykání do hltanu a trávicí soustavy, kde parazité dospívají.

Nebezpečnost těchto parazitů spočívá především v možnosti ucpání průchodnosti střev, v masívním odběru živin hostitelskému organismu a v neposlední řadě v možnosti přenosu na člověka a stím spojeným rizikem tvorby tkáňových cyst v životně důležitých orgánech ( oko, mozek, játra ).

Tasemnice

Parazité s plochým, článkovaným tělem, většinou výrazné délky. Parazitují ve střevech, odebírají živiny hostiteli a množí se vylučováním jednotlivým tělních článků do trusu. V trusu nebo v okolí řitního otvoru nacházíme pohyblivé články podobající se semínkům okurky nebo rýži.

Proto je nutné provádět pravidelné ošetření přípravky proti těmto parazitům a to preventivně. Například u fen zůstávají tito parazité ( škrkavky ) v těle v jakési „spící podobě“ a jsou aktivováni probíhající březostí a infikují štěňata a to jak v těle matky, tak poté po porodu při sání mateřského mléka.

Je třeba dodržet několik schémat podání antiparazitárních preparátů.

  • Fena … před připuštěním, v první polovině březosti a 14 dní po porodu
  • Štěňata … poprvé ve 14ti dnech věku a poté každých 14 dní až do odstavu
  • Dospělci … preventivně každé tři až šest měsíců, podle toho v jaké míře jsou zvířata vystavena možnosti nákazy ( chov výhradně v domácnosti nebo na venkově při hospodářství )

    Preparáty jsou dnes k dispozici v široké škále přípravků, v různých formách ( sirup, pasta, tablety ), většinou jsou i ochuceny, takže odpadá nepříjemnost s podáním a hlavně jsou to léky s kombinovaným účinkem proti oběma typům parazitů. Je na místě střídat občas účinné látky v těchto preparátech, z důvodu vzniku možné rezistence.

    Existují samozřejmě i specifičtí parazité proti nimž je třeba použít speciální léky ( např. srdeční červi ), ale naštěstí se jedná o exotičtější a vzácnější případy.

    Toxocara canis - škrkavka psí
    Toxocara cati - škrkavka kočičí

    Patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Štěňata mohou být larvami škrkavek napadána již v děloze, popřípadě se mohou nakazit mlékem feny či zralými vajíčky škrkavek. Koťata se rodí bez parazitů a poprvé se nakazí až pitím mléka od matky. Starší věkové kategorie psů i koček se nakazí kdekoliv ve venkovním prostředí (pozřením infekčních vajíček). Jedna dospělá samice škrkavky vylučuje denně až 200 000 vajíček. Vajíčka se dostávají do prostředí s trusem, ale infekčními se stávají zhruba za 14 dní (to záleží na podmínkách vnějšího prostředí). Čerstvý trus neobsahuje infekce schopná vajíčka. Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí extrémně odolná a jsou infekce schopná i několik let. Prakticky všechny lokality, kde kálejí neodčervení psi a kočky, jsou zamořeny vajíčky škrkavek. Z těchto míst můžou být vajíčka rovněž splachována a roznášena vodou i na vzdálená místa.

  • Nález škrkavek ve střevě

    Toxocara canis

    Larva škrkavky v oku

    Projevy nakažení lidí škrkavkami:

    Onemocnění lidí larvami škrkavek se nazývá "larvální toxokaróza" a vyskytuje se ve třech hlavních formách: forma orgánová, oční a smíšená.
    Z vajíček škrkavek se ve střevě člověka vylíhnou larvy, které proniknou střevní stěnou do cév. Touto cestou putují nejdříve do jater, kde svým aktivním pohybem způsobují mechanické poškození. Z jater se dostávají do plic a pak prakticky do celého těla s nejčastějším výskytem larev v oku, mozku a svalech. V napadených tkáních se kolem larev tvoří zánětlivé ložisko. V lidském těle můžou larvy zůstat životaschopné a pohyblivé i několik let.
    Onemocnění se projevuje zvracením, průjmem, nechutenstvím, bolestmi břicha nebo teplotami, bolestivým kašlem, únavou kloubů a svalů, kožní vyrážkou a zvětšením mízních uzlin. Tyto příznaky mohou trvat několik dnů, týdnů i let. Mezi méně časté projevy nemoci patří poruchy vidění, postižení mozku, srdce, ledvin, chudokrevnost a otoky kloubů. Závažnost onemocnění je odvislá od počtu pozřených vajíček a tedy i počtu migrujících larev a imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob netrpí vážnými zdravotními problémy; o tom, že jsou tito lidé infikováni se mohou dozvědět náhodně při jiném vyšetření. Onemocnění je prokazováno na základě vyšetření krve u osob všech věkových kategorií. Možné jsou také opakované nákazy.
    Léčba larvální toxokarózy záleží na momentálním projevu nemoci. Pokud pacient nemá potíže a nemoc je zjištěna pouze náhodně, nemusí podstoupit žádnou léčbu. Pokud problémy má, jsou lékařem naordinovány léky. V obou případech je ale důležité pravidelné vyšetření pacientů kvůli možnému zhoršení průběhu nemoci. Při orgánové formě onemocnění je nutné také opakované oční vyšetření pro případné včasné zjištění výskytu larev škrkavek v oku.

    Jak se nakazí člověk?

    K nakažení dochází pouze pozřením infekčních vajíček. K tomu v praxi dochází např. u malých dětí při tzv. geofágii (pojídání hlíny, písku a pod.). Plnění si úst pískem, hlínou, kamením a jiným i rostlinným substrátem je běžným jevem u dětí do 4 let věku. Při geofágii může dojít k pozření většího množství vajíček, případně i kousků trusu zvířat, a proto i klinické projevy nemoci bývají výrazné.
    Jiný způsob nakažení souvisí se sníženou hygienou. Konkrétně olizování prstů, předmětů znečistěných půdou, nebo konzumací potravy neumytýma rukama. I nedostatečně omytá zelenina a ovoce může být zdrojem nákazy. Také při kopání na zahrádce nebo při výkopových pracích může nechtěně hlína vletět do úst. K infekci může dojít i u kuřáků, kteří si málokdy umyjí ruce před tím než si zapálí cigaretu.

    Je tedy zřejmé, že nakazit se člověk může kdekoliv a kdykoliv a hlavně vůbec nemusí být chovatelem domácího zvířete.

    Ancylostoma caninum - měchovec psí

    V našem klimatickém pásmu je méně častým parazitem vyskytujícím se pouze na místech teplejších a vlhkých. Nákazu způsobují larvy, které se vyvinou z vajíčka jenom za příznivých podmínek prostředí. Psi se nakazí aktivním proniknutím larev přes neporušenou kůži nebo jejich pozřením. Štěňata jsou napadána také v děloze a po narození se mohou nakazit pitím mléka od feny.

    Projevy nakažení lidí měchovcem:

    Larva z prostředí aktivně pronikne neporušenou kůží a ve většině případů dále putuje pokožkou. Místo výskytu larvy je zarudlé, zanícené a bolestivé. Tyto příznaky většinou odezní samy po několika týdnech až měsících. Možná je i léčba.

    Způsob nákazy:

    Lidé jsou touto larvou napadání zejména při chůzi naboso po substrátech obsahujících parazita. Písečné pláže, ale také pískoviště jsou "ideálním" prostředím pro nakažení.
  • Nález měchovců ve střevě

    Měchovec psí (detail)

    Migrující larva měchovce v kůži

    Dipylidium caninum - tasemnice psí

    Je nejčastější tasemnicí psů i koček. Zvířata se nakazí pouze pozřením blechy, která je nositelem larválního stadia tasemnice.

    Projevy nakažení lidí tasemnicí psí:

    Člověk se nakazí pozřením larválního stadia tasemnice psí, které se ve střevě vyvine v dospělou tasemnici produkující vajíčka. Tato nákaza může u lidí probíhat bezpříznakově nebo s bolestmi až křečemi v břiše, zvracením a průjmem. Ve stolici také mohou být nalezena vajíčka tasemnice. Léčba je bezproblémová.

    Způsob nákazy:

    Člověk se touto psí tasemnicí nakazí při náhodném pozření nakažené blechy. Možný způsob nakažení je i nepřímo: psovi nebo kočce ulpí blecha nebo její část s parazitem na tlamě. Pes či kočka pak olizováním člověka na něj mohou přenést i tasemnici.

  • Články tasemnice psí v trusu

    Nález tasemnice psí ve střevě

  • Jaký je výskyt parazitů (převážně škrkavek) u psů a koček a v prostředí?

    Štěňata se nakazí od feny již v průběhu březosti, proto můžeme předpokládat, že novorozená štěňata jsou nositeli larev škrkavek. Koťata se nakazí až sáním mléka. (Nicméně všechna štěňata a koťata odchovávaná běžným způsobem jsou nakažena těmito parazity.) V pozdějším věku vlivem prostředí, hygieny chovu a preventivních opatření se procento zamoření různí. Asi 11-30% starších psů a koček vylučuje vajíčka parazitů.
    Pražská studie České zemědělské univerzity popisuje až u 41% psů s nízkou péčí chovatelů pozitivní parazitologický nález. Dále tato studie popisuje vyšetření 2223 pražských psů a z toho zjištěno 259 pozitivních na vnitřní parazity (11,65%). Nejčastěji zastoupeným parazitem byla právě škrkavka Toxocara canis.
    Kočky, pohybující se venku, se opakovaně nakazí různými parazity zejména při lovu myší. Ale i kočka chovaná celý život v bytě se může nakazit parazity (chytí-li doma myš; zdrojem nákazy může být i obuv členů domácnosti).
    Prostředí je zamořeno v závislosti na tom, jak často mají neodčervení psi a kočky možnost volně kálet na různá místa. Studie, vyšetřující půdní vzorky z dětských hřišť a pískovišť, provedené v 80.letech zjistily zamoření těchto míst vajíčky škrkavek v rozmezí 2-30%.

    Nejjednodušší a zároveň nejdůležitější úkol je na majitelích psů a koček!

    1. PRAVIDELNĚ ODČERVUJTE SVÉHO ČTYŘNOHÉHO PŘÍTELE!
    2. SBÍREJTE PO NĚM TRUS!

    Mezi další opatření patří:

    • na zahrádkách lze snížit zamoření přerytím země (vajíčka škrkavek na povrchu půdy zničí sluneční záření)
    • pravidelné odblešení psů a koček (blechy jsou mezihostitelé tasemnic)
    • zakrývání pískovišť a tím zabránění defekaci psů a koček

    Pro všechny samozřejmě platí dodržování základních pravidel hygieny!

    Témata poradny

  • Počet návštěv

    Mimo ordinační hodiny zajišťujeme výjezdovou a pohotovostní službu !!!